Ruth Maier
Ruth Maier se narodila 10. listopadu 1920 ve Vídni. Vyrůstala v intelektuálně a kulturně založené, asimilované židovské rodině. Letní prázdniny často trávila s mladší sestrou Judith u prarodičů v Žarošicích na Moravě. Do Norska uprchla v lednu 1939, složila zde maturitu a studovala na Škole umění a řemesel. 26. listopadu 1942 byla Ruth Maier deportována společně s dalšími zatčenými židy z Osla do Štětína a o pět dní později zavražděna v táboře Auschwitz Birkenau. Její deníky uchovala Gunvor Hofmo, nejbližší duše, kterou v Norsku Ruth potkala. Pokusila se je vydat, ale byla několikrát odmítnuta. Až v roce 2007 je v edici publikoval Jan Erik Vold a od té doby byly přeloženy do několika jazyků. Archiv Ruth Maierové byl v roce 2014 zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Ruth Maier byla kreativní, zvídavá, empatická, zajímala se o svět kolem sebe, chtěla mu porozumět, aktivně přistupovala k životu, hrála divadlo, měla ráda své tělo, sportovala, psala básně i prózu, malovala obrazy, oslovovalo ji umění, dobrovolničila a nesnášela nespravedlnost. Přestože ji životní okolnosti stavěly do role oběti, snažila se ji nepřijmout. Zároveň pochybovala o své identitě, životním poslání, v důsledku perzekuce a následného útěku do Norska měla vážné psychické problémy. Cítila se hluboce nejistá a velmi osamělá. Tím vším může současné mladé lidi oslovovat a daleko tak přesahovat téma šoa, s nímž je jako “norská Anne Frank” nejčastěji spojována. Úkolem Nadačního fondu Ruth Maier je tuto rukavici zvednout.
Lekce pro budoucnost
"Osudy naší rodiny jsou příkladem toho, jak rodinná soudržnost, láska a přátelství mohou pomoct překonat bariéry náboženských, rasových, ideologických a národnostních rozdílů, jak je důležité posuzovat každého a každou událost ve všech souvislostech, nejen v černobílém vidění. Naši rodinu postihlo pronásledování za éry nacismu pro její židovské kořeny a vzápětí byla rodina vystavena perzekuci ze strany Čechů pro své německé kořeny. Jako potomek rodiny Maierovy chápu jak slova norského premiéra Jense Stoltenbergera, který se na příkladu deportace Ruth Maierové omluvil za účast Norů na holocaustu, tak slova prezidenta Václava Havla, když se omluvil za vyhnání Němců. Nejen příběhy obětí, ale i osudy přeživších, nám poskytují zásadní lekce pro budoucnost."
VILÉM REINÖHL, potomek rodiny Maierovy
